Dějiny kostela Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána

Římskokatolický kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána stojí ve střední části Nerudovy ulice na Malé Straně v Praze. Byl postaven na přelomu 17. a 18. století jako součást staršího kláštera řádu theatinů (Ordo Clericorum Regularium vulgo Theatinorum),  nazývaných také kajetáni, proto se kostelu často říkalo „U Kajetánů“ nebo „sv. Kajetána“.  Kostel je jednolodní s půdorysem ve tvaru kříže. Uprostřed křížení je umístěna kupole. Kostel nemá věž, zvon je zavěšen v sanktusové věžičce.

V Praze na svou dobu poměrně odvážný první návrh kostela vypracoval v roce 1679 italský architekt Guarino Guarini. Ten ale v původní podobě realizován nebyl. Základní kámen kostela byl ale položen v roce 1691, protože výstavbě předcházela dlouhá jednání s malostranskou obcí a také zboření části přilehlé Strahovské brány; materiál z brány byl částečně využit na stavbu kostela. Autorem prováděcího projektu byl patrně Giovanni Domenico Orsi nebo Jean-Baptista Mathey. Počátkem 18. století se do stavby vložil vynikající architekt Jan Blažej Santini-Aichel,  který změnil tvar  hlavního portálu, ale především výrazně upravil řadu detailů v interiéru kostela. Nezaměnitelným santiniovským příspěvkem ke stavbě je také unikátní samonosné točité schodiště vedoucí ze sakristie kostela do řádového domu kláštera, situovaného výše v hradčanském svahu.

Kostel byl dokončen po více než 25 letech od zahájení přerušované výstavby a vysvěcen 29. září 1717. Za císaře Josefa II. byl theatinský klášter stejně jako řada dalších klášterů v roce 1783 zrušen, budova sloužila jako obytný dům a uvažovalo se dokonce o demolici kostela. Nakonec byl kostel svěřen do správy náboženské matice. V refektáři kláštera provozoval Josef Kajetán Tyl v letech 1834-1837 české divadlo. V roce 1869 koupila kostel císařovna Marie Anna pro řád redemptoristů  (Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, lat. Congregatio Sanctissimi Redemptoris). Redemptoristé provedli renovaci kostela a také zavedli jeho současné zasvěcení Panně Marii Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetánu.

V roce 1950 řeholníky vyhnali komunisté, kostel překvapivě zůstal zachován pro náboženské účely, ale většinou byl zavřený. V roce 1964 byl kostel společně s klášterem prohlášen kulturní památkou. Redemptoristům byl kostel vrácen až v roce 2005.

V červnu 2018 uzavřela pražská provincie redemptoristů  dohodu o užívání kostela s Vojenským a špitálním řádem svatého Lazara Jeruzalémského, který bude mít v kostele své sídlo a bude ho využívat pro potřeby řádu.

 

Interiér kostela

Na hlavním oltáři je umístěn obraz Kristus Salvátor z roku 1899 od Josef Mathausera, který nahradil původní zničený obraz Panny Marie Královny nebes. Dřevěné sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Norberta jsou od Františka Ignáce Weisse (donátorem byl Oktavián Norbert Kinský z Tetova). Na nástavci oltáře stojí sochy sv. Vavřince, sv. Šebestiána, sv. Markéty z Cortony a sv. Barbory. Ve výklencích presbytáře jsou sochy sv. Petra a Pavla od Karla Josefa Hiernleho. Všechny tyto sochy pocházejí z 1. poloviny 18. století.

Levý boční oltář Panny Marie Matky ustavičné pomoci – centrální obraz Sv. Ondřeje Avellinského a sv. Filipa Neriho, uctívajících Madonu je od Jana Valeriána Callota z roku 1706. Nad svatostánkem je ve zlatém rámu s relkviemi svatých kopie obrazu Panny Marie z Říma. Sochy sv. Víta a sv. Václava zhotovili Jan Oldřich Mayer a Ferdinand Geiger. Po stranách oltáře jsou sochy sv. Ignáce z Antiochie a sv. Vojtěcha. Vedle oltáře stojí socha zakladtele redemptoristů – sv. Alfonse Maria z Liguori.

Pravý boční oltář Svaté rodiny – hlavní obraz namaloval Michael Václav Halbax v letech 1706–1707. Sochy sv. Jana Křtitele, sv. Jáchyma, sv. Karla Boromejského, sv. Augustina  a Boha Otce v nástavci vytvořil neznámý italský mistr.

Levý zadní boční oltář sv. Kajetána s obrazem Zjevení Sv. Kříže sv. Kajetánovi od Johanna Michaela Rothmayra objednala začátkem 18. století Marie Adéla hraběnka z Thun-Hohenštejna. V dolní části oltáře je obraz sv. Gerarda Majelly.

Na pravém zadním bočním oltáři sv. Klementa Hofbauera je obraz světce udílejícího almužnu od Josefa Mathausera z roku 1888. Socha sv. Judy Tadeáše je od Břetislava Kafky.

Vpravo od hlavního oltáře je na pilíři privilegovaný oltář svaté Tekly s obrazem mučednické smrti světice od Františka Xavera Palka (po 1750).

Kazatelna od Richarda Jiřího Prachnera a pochází z původního rokokového zařízení, je ozdobena reliéfy s biblickými motivy a symbolickými postavami představujícími Starý a Nový zákon, na stříšce stojí anděl s Desaterem. Sestupuje se na ni po úzkém schodišti z oratoře v prvním patře.

Varhany pocházejí z konce 19. století.